Lidé s fyzickými nebo duševními omezeními jsou součástí naší společnosti. Příliš často však nejsou vzaty v úvahu vůbec nebo jen částečně. Zároveň je praktičtější začlenění do rodiny, práce a volného času se správným přístupem a odpovídajícími informacemi snadněji realizovatelné, než se očekávalo.

Inkluzivní a bezbariérová společnost umožňuje každému jednotlivci účastnit se pracovního života a společnosti. Aby byla zajištěna účast, je třeba rozumět příslušným omezením, aby se pak odstranily odpovídající překážky a přizpůsobily struktury individuálním potřebám. Účast ve společnosti a práci je lidským právem. To je podpořeno komplexními zákony OSN, EU, federálních a státních vlád. Účast osob se zdravotním postižením musí být umožněna místně ve všem, co se týká veřejného prostoru. Realizace účasti je nezbytným požadavkem na cestě k začlenění. Je to morální povinnost a stává se stále více skutečnou právní povinností. To samozřejmě znamená, že existují sankce za nedodržení.

Existují vizuální, sluchová, motorická a kognitivní omezení. Jak lidé stárnou, ovlivňuje tento problém život ve stáří, kdy k nám může dojít k jakékoliv formě omezení. Společnost by měla být inkluzivní, a to nejen pro osoby se zdravotním postižením a starší osoby. Protože i pro děti, migranty nebo lidi ve zvláštních životních situacích. B. Matky se opakovaně setkávají s překážkami. Časová okna omezení a postižení mohou být situační, dočasná nebo neomezená. Vypadají náhle nebo pomalu. Postižení může být přítomno od narození nebo může být způsobeno úrazem nebo nemocí uprostřed života. Stupně závažnosti se pohybují od sotva znatelného přes obstrukční až po úplnou ztrátu základních příležitostí. Nejhorší věcí pro osoby se zdravotním postižením je společné sociální vyloučení. Proto bychom měli všichni myslet inkluzivně a umožnit tak komplexní účast lidí se zdravotním postižením.